Z historie KVP

Jen pro čtivé a vytrvalé typy :-) 

   Na konci devadesátých let, se v různých pedagogicko-psychologických poradnách a vzdělávacích organizacích tehdejší doby ve velké míře vzdělávali protidrogoví koordinátoři, kteří byli později přejmenování na školní metodiky prevence. Cílem bylo po jejich formálně právním jmenování, které proběhlo v r. 1996 v co nejširším měřítku poskytnout vzdělání, které by umožnilo naplnit podstatu této funkce. 

  V této době proběhla na cestě z Ústí nad Orlicí ze školení diskuze. Začali jsme rozebírat různé možnosti, jak vzdělávat tyto lidi jinak, než jen informačně a tzv. "ochutnávkově". V prostorách občanského sdružení Život bez závislostí, se pak následujícího nedělního odpoledne hledal rozsah a náplň "jiného - efektivnějšího" vzdělávání a padla otázka jak tomu programu říkat. Zvítězilo jméno Komplexní výcvik prevence, který frekventanté později začali sami zkracovat na KVP. Název korespondoval v jednom slově i s hlavním programem Života bez závislostí a to s programem Komplexní program primární prevence. Tak vznikla zkratka KVP.

 

Pod názvem KVP byly organizací Život bez závislostí, realizovány specializační studia a ještě později i dlouhodobé sebezkušenostní výcviky KVP. Jejich programový obsah již dalece překračoval prvnotní obsahový význam původní zkratky KVP. Ale s ohledem na tradici zůstává toto označení značkou kvality a zaměření programů, které ji mohou mít ve svém názvu. Zkratka KVP je registrovanou ochrannou známkou u Úřadu průmyslového vlastnictví a nelze s ní volně nakládat. 

 

Orientace ve značení

S ohledem na potřebu strukturovat se začaly jednotlivé skupiny pojmenovávat písmeny abecedy. Proto při rozhovoru s lidmy z různých skupin, kteří absolvovali vzdělávání v KVP se lze setkat s tím, že uvedou zkratku například KVP E, nebo KVP H apod., Celá řada dvouletých vzdělávacích programů specializačního studia pro školní metodiky prevence se značí písmeny. S jiným značením se lze setkat u sebezkušenosntích pětiletých výcviků, které jsou značeny římskými číslicemi. Je-li tedy za KVP písmeno, má absolvent dvouleté studium v rozsahu 250 hodin, směrované dle vyhlášky MŠMT 317/2005 Sb., tedy jen specializační studium pro školní metodiky prevence, nikoliv plnohodnotný sebezkušenostní výcvik KVP. Ten je za zkratkou značen římskou číslicí a absolvent tohoto programu má minimálně 600 hodin sebezkušenostního psychodynamicky orientovaného výcviku absolvovaného v průběhu pěti let. Význam zkratky KVP je blíže osvětlen v "Co je KVP".

 

Vývoji KVP v čase

Z počátku začala fungovat opravdu jen skupina školních metodiků prevence. A podoba vzdělávacích programů a jednotlivých setkání byla na hony vzdálena současné podobě výcviků KVP. V první skupině v roce 2001 v KVP A začalo 11 lidí a výcvik po dvou letech ukončilo 9. 

      V případě dvouletých skupin jsme realizovali sebezkušenostní část výcviku, ale cílem bylo vzdělat školního metodika prevence a forma sebezkušenostní zůstávala pouze okrajovou formou vzdělávání, nikoliv obsahovým cílem procesu, jak je tomu u pětiletých skupin KVP.

Poměrně často ve skupině docházelo ke střetu motivů různých frekventantů, zatímco jedni si přicházeli pro návody "Co dělat, když"..., druzí očekávali, že je naučíme vytvářet metodiky a třetí si chtěli prožít jen sebezkušenostní část. Představa, že se to dá vše kvalitně stihnout v rozsahu 250 hodin, byla nenaplnitelná. Přesto se nám vracely informace z terénu od našich absolventů, že jsou často ve svém regionu jediní, kteří o věci alespoň něco ví. Ozývali se s potřebou věci probírat (supervidovat), stěžovali si, že se nemají kam obrátit. Byla to doba před jakýmkoliv legislativním vymezení obsahu takových vzdělávacích programů. Metodici, kteří se hlásili, vykazovali vysokou míru osobní motivovanosti. Rok 2005, který přinesl vyhlášku MŠMT 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogoických pracovníků, přinesl také boom vzdělávacích programů. 

Jak šel čas, první dvojice lektorů se začala metodicky vzdalovat ve svém pojetí výcvikové práce. PhDr. Helena Vrbková šla cestou systemového uchopení sebezkušenostního procesu s jasnou teoretickou základnou v učení Karla R. Rogerse, zakladatele humanistické psychologie a přístupu PCA ( přístup centrovaný na klienta).  V roce 2005 byla ukončena spolupráce. V roce 2006 až 2007 se na vedení jedné skupiny specializačního KVP F podílel PhDr. Miloš Kajuk. 

Na následných skupinách se začal podílet lektorsky Mgr. Josef Forman. V současnosti se na jedné skupině Sebezkušenostního výcviku ve vedení tříd a růstových skupin KVP podílí současně pět lektorů sebezkušenostní části. Vedle PhDr. Heleny Vrbkové a Mgr. Josefa Formana to jsou Mgr. Václav Schon,  Mgr. Ivo Škrdlant a 

Ing. Anna Richterová. Ta byla v r. 2018 zastoupena PhDr. et Mgr. Radkou KUlhánkovou PhD., Od skupiny KVP IV je přijímáno více frekventantů a tedy se tým obohatil o Mgr. Darinu Rájovou. 

Dále je oslovována celá řada předních odborníků z oblasti práce se třídou za účelem lektorování vstupů na akcích, které se nazývají  DNY KVP a které jsou určeny frekventantům k rozšíření svých znalostí. Poslední čtyři ročníky Dnů KVP jsou otevřeny i pro odbornou veřejnost. 

 

Přípravy a počátek Sebezkušenostního výcviku ve vedení tříd a skupin sobonostního rozvoje KVP

V letech 2004, 2005 a v roce 2006 PhDr.Helena Vrbková sama pomalu připravovala novou formu výcviků KVP. V té době  měla za sebou zkušenost se sedmi uzavřenými výcvikovými běhy specializačního studia KVP a paralelně i ze svého lektorského působení v pětiletém psychoterapeutickém výcviku SUR ve Skálově institutu. Bylo čím dál tím víc jasné, že do škol musí chodit pracovat se třídou odborně připravení lidé, kteří budou zvládat práci s třídním kolektivem. Budou umět zacházet se skupinou, která není motivována spolupracovat, je často neukázněná, dochází v ní nejednou k šikaně a řadě dalších nežádoucích situací. Tedy k okolnostem, na které se v běžném psychoterapeutickém výcviku ať již je sebekvalitnější frekventanté nepřipravují.

Jako ředitelka organizace, která se zabývá prácí se třídou opakovaně přijímala do zaměstnání různé kolegy (psychology, speciální pedagogy aj.,) a byť měli seberůznější psychoterapeutické výcviky, před třídou zůstávali bezradní. I lidé vysoce inteligentní s těmi nejlepšími výcviky, kolabovali tváří v tvář třiceti dětem zvyklým nerespektovat pokyny dospělých. Bylo jasné, že je třeba poskytnout výcvik, který by přinesl veškeré pozitiva psychoterapeutického výcviku, ale byl svou podstatou zaměřený na práci se zdravou populací, zvláště pak ve školním prostředí. A nabídl praktické dovednosti pracovat se specifiky třídy. Více v záložce: Co je KVP.  

 "V těch letech jsem nechtěla uspěchat zrod první skupiny. Cítila jsem, že jsou věci, které musí dozrát, dojít do fáze odpovědného rozhodnutí s vědomím jasných cílů na započaté cestě. Nic mě nenutilo spěchat a přesto to bylo předmětem častého přemýšlení. Uvědomovala jsem si, že s výcvikem to není třeba jako s časopisem Prevence, který jsem v té době spolu s kolegou založila a začala vydávat. Ve výcviku jde o živé lidi, o jejich prožívání a to vyžaduje nejvyšší míru zodpovědnosti. 

Opravdové KVP se rodilo až v této fázi, kdy na základě jednadvacetiletých zkušeností s vedením skupin a sedmiletých zkušeností s vedením výviků, bylo jasné, že nelze jít cestou emocionálně-intuitivní, ale že je třeba více postavit výcvik na řádu, struktuře, a logickém uchopení. A protože mé životně šťastné číslo je 11., byl první pětiletý sebezkušenostní výcvik KVP I otevřen 1. 11. 2006 v 10.00 hodin. 

 

Při otevření další skupiny KVP II byl rozšířen lektorský tým o Ing. Annu Richtrovou, Mgr. Václava Schona a Mgr. Ivo Škrdlanta (více v záložce "lektorský tým"). Posila byla po zralé úvaze hledána ve vlastních řadách. Z prostého důvodu. Aby se prohluboval a zlepšoval styl KVP vlastním potenciálem. Nikoliv tak, aby se do tohto stylu přiléval jiný vnos náhodně vstoupivších kolegů, volených na základě sympatií. Stejně tak zůstává faktem, že skutečných odborníků, kteří umějí pracovat se třídou je zatím stále málo. V lepším případě mají vzdělání psychoterapeutické v horším vzdělání z výcvikových komunit, které  se nacházejí na hranici psychoterapie a práce se třídou nenplňujíc ani jednu stranu hranice plnohodnotně. O něco později byl tým rozšířen o Mgr. Darinu Rájovou a následně  byla Ing. Anna Richterová zastoupena PhDr. et Mgr. Radkou Kulhánkovou PhD.

Přesto zveme různé kolegy z různých směrů na  DNY KVP, kde přednášejí, vedou workshopy a přinášejí jiný úhel pohledu, ale pro vlastní proces a vzdělávání ve formách práce, jsou vhodnější kolegové s čistým stylem. Cílem KVP není sběrný-integrativní přístup, do kterého se vnáší mnoho různých trendů, které mohou někdy jít dokonce ve svém působení na skupinu proti sobě, ale cílem jsou jasně stanovené cíle, ke kterým celý proces směřuje pomocí přístupu PCA dle Carla r. Rogerse. 

KVP urazilo za více než 17 let svého trvání velký kus cesty, od dvouletých výcviků pro školní metodiky k pětiletým výcvikům pro odborníky z řad psychologů speciálních pedgogů sociálních pedagogů a odborné veřejnosti. Od dvojice k šestičlenému týmu. Od spíše instinktivně pojímané práce k strukturovanému řádu nejen v obsahu, ale i ve snaze učit frekventanty logicky nahlížet na své emoce. 

KVP je živý proces, skládající se z lidí, kteří se setkávají. Hledají poznání sebe, druhých a svého života. Hledají, jak si svůj život zlepšit, zkvalitnit. Učí se pracovat se třídou, učí se vést růstové skupiny a v tomto procesu hodinu za hodinou umožňují svou přítomností a prožíváním, že se přístup KVP stále rozvíjí a může tak dalším nastupivším frekventantům KVP nabídnout víc.